Původ a historie Tarotu

Původ Tarotu není znám.

Bývá pokládán za dílo, jež se zachovalo ze ztracených pokladů egyptské knihovny, autorství se přisuzuje taktéž slovutnému Hermovi Trismegistovi.

Nejstarší dodnes zachované karty vznikly 1430-1460 v horní Itálii a další o něco později v jižní Francii. (jiné prameny: 1390 ve Francii)

Všeobecně se předpokládá, že se tarotové karty objevily ve druhé polovině čtrnáctého století v Itálii a později i v jiných evropských zemích.

Neví se přesně, jak karty do Evropy přišly, přinesli je buď cikáni, díky nimž se i rozšířily, nebo Arabové, resp. Saracéni na konci XIV. stol., a to přes Španělsko a Itálii (jednalo se o karetní hru, které se říkalo "naib"), ale teprve v XVI. stol. se v Itálii vynořuje slovo "tarocci" a název tarot dostaly karty až ve Francii.

Také je mohli přinést křižáci ze svých tažení.

Existuje domněnka, že dvacet dva karet Velké Arkány bude staršího původu než druhá část Tarotu - padesát šest karet Malé Arkány. Malá Arkána možná vznikla až ve středověku, její znaky pak symbolizují čtyři středověké stavy (meče = rytíři, kalichy = duchovenstvo, mince = obchodníci, žezla/hole = rolníci).

V průběhu 15.stol. se tarotové karty kreslily nebo ručně malovaly na objednávku knížecích dvorů v severní Itálii a Francii. Později se na jejich výrobu začaly používat různé techniky: dřevořezba, malířské šablony, rytiny. Koncem 17.stol. si získal popularitu tarot známý pod názvem Marseillský.

Nejstarší dochované karty můžete nalézt v archívech Národní knihovny v Paříži (17 karet asi kolem roku 1392). V knihovně Pierpont Morgan Library v New Yorku (karty z cca 1484) - jde o Visconti- Sforza Tarot. Víme o 11 dochovaných exemplářích (celkem 239 kusů karet), další jsou uloženy v Academia Carrara a v Casa Colleoni v Bergamu v Itálii, v Cary Collection na Yale University, v Brera Gallery a v dalších. Tyto karty byly malovány zlatem, na některých lze identifikovat rodové znaky rodu Sforzů a nejsou označeny ani jmény ani čísly.

Další nejstarší dochovaný je Mantegna Tarot. Pochází asi z r. 1470 a existuje ve dvou verzích. Jeho název je nepřesný, je odvozený od jména domnělého autora Andrey Mantegna, který ho však prokazatelně nevytvořil. Pochází pravděpodobně z Benátek nebo Florencie. Nejsou to klasické Tarotové karty, ale soubor 50 karet rozdělených do sérií po 10 kartách.

Další nejstarší karty:

• Benátský Tarot (Tarocchi di Venezia), známý též jako Lombardská sada (Lombardy pack) nebo Piedmontese Tarot.
• Lombardský tarot (Lombardi Tarocchi) - pozor! nezaměňovat s předchozí Lombardskou sadou! - což je jiný název pro Visconti-Sforza Tarot.
• Boloňský Tarot (Tarocchini di Bologna) - obsahuje pouze 62 karet.
• Minchiate di Firenze - obsahuje obvykle 97 karet (41 trumfů a 56 cartiglia), v některých sadách až 120 karet - obsahoval též znamení zvěrokruhu, čtyři živly a tři nejdůležitější morální hodnoty.

Obrazy a symboly na kartách jsou původně středověké, antické, starověké (např.babylónské).

Obsahovou a světonázorovou interpretací Tarotu se začali lidé zabývat až v 19. stol.

V roce 1781, osm let před Velkou francouzskou revolucí, přišel francouzský okultista a archeolog A.C.de Gebelin s teorií, že cikánské taroty jsou pozůstatkem starověké egyptské knihy mysticismu byl přesvědčen, že jde o starobylou egyptskou knihu - knihu Thovthovu (Thovth - Thoth byl egyptským bohem moudrosti a poznání, zákonů, písma a řeči, bohem lékařství i čarodějnictví, podsvětí. Později byl Řeky ztotožněn s Hermem). Podle něj ji Romové vzali s sebou, když byli vyhnáni z Egypta. Gebelin vydal devítidílnou knihu s názvem The Primitive World Analyzed and Compared to the Modern World (Analýza světa primitivních kultur a jeho srovnání se světem moderním). Tato kniha způsobila, že se tarotové karty staly základním nástrojem rosikruciánských zasvěcenců a byly považovány za bibli všech pravých okultistů.

Historikové se pokoušejí objasnit původ Tarotu na základě slova TAROT:

Ta - rosh - staroegyptské slovo, které znamená "královská cesta".

Rota - tarot by byl anagramem latinského slova znamenajícího "kolo".

Torah - herejské slovo znamenající "zákon".

Thoth - staroegyptský bůh magie, moudrosti a učenosti

Tar - maďarské slovo cikánského původu znamenající "soubor karet".

Tar - egyptsky "cesta".

Ro, ros, rog - egyptsky "král" či "královská".

Americký okultista Paul Forster Case (1884 - 1954) z těchto slov vytvořil tuto větu: "ROTA TARO ORAT TORA ATOR", která se překládá asi takto: "Kolo Tarotu věstí zákon Hathory" nebo "Kolo tarotu zjevuje zákon zasvěcení".

Eliphas Lévi, francouzský rosikruciánský spisovatel a kabalista, inicioval v 18.století opětovné probuzení okultismu. Objevil zřejmé spojení mezi 22 písmeny hebrejské abecedy a kartami Velkých arkán, a byl první, kdo jednotlivým karetním barvám přiřadil odpovídající živly.

Velký význam v historii Tarotu sehrál Řád Zlatého Úsvitu (Hermetic Order of the Golden). Jeho členy byli i Aleister Crowley (1875 - 1947) a Artur Edward Waite (1857-1942). Ti vytvořili dva dnes nejrozšířenější tarotové karetní soubory. Aleistar Crowley tzv. Thot tarot, který namalovala Frieda Harris a A.E.Waite tzv. Rider - Waite Tarot namalovaný Pamelou Coleman Smith. Rider je jméno prvního vydavatele. Zejména Waiteův tarot našel mnoho pokračovatelů a dodnes vznikají nové výtvarné mutace tohoto systému.

Oba soubory se liší nejen na první pohled výtvarným zpracováním, ale také vnitřně - obsaženými symboly a drobnými odchylkami v samotné struktuře. Rozdíl lze nalézt především u tzv. dvorních karet Malé Arkány a také v číslování dvou karet Velké Arkány - Síly a Spravedlnosti. Crowley dodržuje původní historické řazení Spravedlnost - 8, Síla - 11, kdežto Waite čísla těchto dvou karet zaměnil. Ačkoliv se údajně vyjádřil, že pro to měl pádné důvody, nikdy tento krok neobhájil natolik, aby o správnosti a důvodech toho kterého číslování nevedla kartářská veřejnost dodnes spor.

Autoři píšící o Tarotu během minulých 200 let:

Gebelin 1781

Etteilla 1783

Antoine Fabre d'Olivet (pseudonym Lenain) 1813

Samuel Keller Winter 1816

Eusébe Salverte 1829

Elifas Levi 1854

Villant 1857

Paul Christian (skutečným jménem Jean Baptiste Pitoins) 1863

Paul Foster Case 1884

MacGregor Mathers (skutečným jménem Samuel Leddell Mathers) 1888

Papus (skutečným jménem Gerard Encausse) 1889

Oswald Wirth 1889

Falconnier 1896

Artur Edward Waite 1910

P.D. Ouspensky 1913

A.E.Thierens 1928

Nancy Fullwood 1929

Aleister Crowley 1944

Eden Gray 1960

Gareth Knight (skutečným jménem Basil Wilby) 1963

Gertrude Moakley 1966

Doris Chase Doane 1967

Start R. Kaplan 1970

Ať už je však původ Tarotu jakýkoli, nejdůležitějším se stal a zůstává jeho symbolický a archetypální význam.

Použitá literatura:

Tarot - Judith Petchlová

Cesty štěstí - E.Bürgerová/J.Fiebig

Učebnice výkladu tarotu - Z.Antares

Základní kniha o Tarotu - H.Banzhaf

Tarot. Rituály-imaginace-fakta - H.H.Pilmeier

­Tajemství tarotu - A.Lionnetová

Rider-Waite Tarot v praxi - Peter Schöber-Paweska

a internet